Jak jsem se těšil na Inheritance
Where you will end up I know not but you will never again stand in Alagaësia.
This is inescapable.
It will come to pass even if you try to avoid it.
Inheritance, kapitola 1 - Do praskliny
Ten zvuk drtil uši, škrábal do nich a naříkal, jako když se kouskem železa škrábe o kámen. Eragonovy zuby vibrovaly a on si musel zakrýt uši rukama. Zašklebil se a neustále se otáčel, jak se snažil zjistit, odkud ten hluk vychází. Safira házela hlavou a on ji i přes ten rámus slyšel utrápeně výt .
Eragon dvakrát přejel pohledem nádvoří než si všiml malého obláčku prachu zdvihajícího se ze zdi pevnosti ze stopu široké praskliny, která se objevila pod začernalým, částečně zničeným oknem pokoje, ve kterém Blödgharm zabil kouzelníka. Jak jekot nabíral na síle, Eragon zariskoval a zdvihl dlaň z jednoho ucha, aby mohl na prasklinu ukázat.
"Podívej!" zakřičel na Aryu, která přikývla. Položil si ruku zpátky na ucho.
Bez jakéhokoliv varování zvuk najednou utichl.
Eragon chvilku počkal a poté ruce pomalu spustil. Projednou si přál, aby jeho sluch nebyl tak citlivý.
Trhlina ve zdi se najednou rozevřela - šířila se dál, dokud neměla několik stop napříč - a pak běžela dolů zdí pevnosti. Jako blesk udeřila klenbu nad vchodovými dveřmi a zasypala zemi pod ní kameny o velikosti oblázků. Celý hrad zanaříkal, a předek pevnosti mezi rozlomenou klenbou a poškozeným oknem se začal naklánět dopředu.
"Utíkejte!" Eragon na Vardenské vojáky křičet nemusel. Muži již jako o překot pospíchali na jednu či druhou stranu nádvoří, zoufale se chtějíc dostat pryč od rozpadající se zdi. Eragon udělal jediný krok vpřed a každý sval v jeho těle se naprjal. Otevřel mysl a v nepřehledném davu válečníků zapátral po sebemenším záblesku Rorana.
Nakonec ho spatřil uvězněného za poslední skupinou mužů u dveří. Divoce na ně křičel, ale jeho slova se ztratila v hlasitém rozruchu. Pak se zeď pohnula a klesla o několik palců, naklánějíc se ještě dál od zbytku stavení. Zasypávala Rorana kameny, které ho srážely k zemi a nutily ho zmateně ustupovat zpátky do prasklých dveří.
Jak se shrbený Roran narovnal, jeho oči se setkaly s těmi Eragonovými a Eragon v jeho pohledu zahédl záblesk strachu a bezbrannosti, rychle následovaný jakousi odevzdaností, jakoby Roran věděl, že i když bude utíkat seberychleji, do bezpečí se včas už nedostane.
Roranovy rty zkroutil hořký úsměv.
A pak zeď spadla.
7 dní!!!!!!
high



